Vývoj anatomie v Brně

Anatomie v Brně byla praktikována minimálně od konce 16. století. V roce 1594 zapsal do městské kroniky radní Jiří Ludvig zprávu o pitvě, kterou provedl dr. Šimon Grynaeus dne 28. 11. 1594 na mrtvole popravené ženy.

Doktor Šimon Grynaeus (někdy také označovaný jako pragensis) po ukončení studia v Heidelbergu studoval v Basileji u významného anatoma Bauhina a usadil se jako městský lékař v Brně. V roce 1600 přesídlil do Olomouce jako druhý zemský lékař. Z Gryneovy publikační činnosti se zachovala práce, ve které popisuje císařský řez na umírající matce ("Esectio vivi foetus a Bauhino", Frankfurt 1601).

V letech 1615 - 1616 působil v Brně jako stavovský lékař významný anatom Adrian van den Spieghel (1578 - 1625). Přišel však do velmi nejisté doby a do prostředí, kterému dost dobře nerozuměl, kdy vrcholil spor mezi katolíky a protestanty. Proto nakonec rád využil nabídky, aby se ujal stolice anatomie na univerzitě v Padově. Spighelius je řazen vedle Vesalia, Eustachia, Casseria a Riolana mezi nejlepší anatomy své doby. Jeho jménem je označen jeden z jaterních laloků - lobus Spighelii (lobus caudatus) a linea semilunaris Spighelii. Správně upozornil také na to, že pohyby hrudníku při dýchání uskutečňují bránice a mezižeberní svaly.

Dalším z řady brněnských anatomů byl Medicinae et Theologiae Doctor Jan Ferdinand Hertodt z TodtenfelduMedicinae et Theologiae Doctor Jan Ferdinand Hertodt z Todtenfeldu. Byl zemským lékařem v Brně, později se stal osobním lékařem císaře Leopolda I. Od roku 1669 byl členem význam-né učené "Císařské společnosti přírodovědecké" v Norimberku. V roce 1671 napsal a vydal anatomický spis "Opus mirificum sexte diei" (o mechanické stavbě těla lidského). Tato barokní publikace odpovídá svou úrovní době a je v ní především více filozofických názorů. Vlastní anatomie je však zastoupena jen velmi skromně. Hertodtova kniha je však přesto první učebnicí anatomie od brněnského autora.

Jiným významným dokladem praktikování anatomie v Brně je starobylý znak cechu brněnských chirurgů a lazebníků. V obdélníkovém lazurovém štítě je na zeleném podkladu zobrazen pitevní stůl s obnaženou mrtvolou ženy. Před stolem stojí muž s anatomickým nožem v ruce. Po stranách pitevního stolu stojí patroni lékařství sv. Kosmas a sv. Damián. Starobylý znak cechu brněnských chirurgů a lazebníkůTento starý znak potvrdil v roce 1691 císař Leopold I.

V 18. století se za vlády Marie Terezie objevily snahy reorganizovat a zlepšit zdravotnictví. Císařovnin osobní lékař van Swieten navrhl zřídit zemské komise, které budou zodpovídat za úroveň lékařské péče a vypracoval podrobnou reformu výuky na lékařských fakultách. Z titulu svého úřadu předsedal všem zkušebním komisím a kladl velký důraz především na dokonalou znalost anatomie.

Zemská zdravotnická komise v Brně svým přípisem ze dne 12. února 1753 podrobně zdůvodnila návrh na zřízení anatomického učiliště v Brně s cílem zajistit kvalifikovanou přípravu chirurgů a lazebníků. Císařská kancelář obra-tem požadavku vyhověla a dne 24. března 1753 zřídila v Brně "Collegium anatomicum" ke školení chirurgů. Do jeho čela byl postaven významný brněnský měšťan a krajský lékař Carl Lintz (1711 - 1788), který byl jmenován profesorem anatomie.

Karel Emanuel Schellenberg, byl v letech 1742 až 1754 profesorem anatomie na univerzitě ve Vídni. Financování celého projektu však představovalo neřešitelný problém a pokus o zřízení Collegium anatomicum, prvního anatomického učiliště v Brně, z finančních důvodů a pro nezájem úřadů nakonec ztroskotal.

Další pokus o zavedení výuky anatomie v Brně je spojen s reformou výuky "porodních bab". Zdravotní řád předpisoval při jejich výuce také přednášky z anatomie a pitvu ženského těla. V Brně byl proto v roce 1763 jmenován do funkce profesora porodnictví brněnský stavovský lékař dr. Dittmann. I tento projekt narazil na nepřekonatelné finanční potíže a na naprostý nezájem místních úřadů.

V roce 1777 byl do Brna na doporučení vídeňské univerzity povolán vídeňský ranhojič a porodník Gottlieb (Amadeus) Feichter (1747 - 1801), který byl pověřen výukou porodnictví. Na podzim roku 1778 byla do Brna přeložena univerzita z Olomouce a v jejím rámci byla zřízena také stolice pro ranlékařství a porodnictví a Feichter se stal mimořádným učitelem anatomie, chirurgie a porodnictví. S organizováním výuky anatomie měl podobné problémy s místními úřady jako jeho předchůdci. Vytipovaným objektem pro anatomii byla budova jezuitské koleje. Budova byla sice v havarijním stavu, ale byl vypracován velkorysý projekt na vybudování na svou dobu velmi moderního anatomického ústavu. Ani tento plán nebyl realizován. Potíže s umístěním ústavu trvaly celé tři roky a profesor Feichter musel redukovat výuku anatomie jen na teoretické přednášky, které konal ve svém bytě. Po celou dobu se neuskutečnila ani jedna pitva. Řešení vhodného umístění ústavu přineslo nakonec rozhodnutí nadřízených úřadů vybudovat "Univerzitní dům". V jeho sklepních prostorách, v části původně plánovaného univerzitního vězení, byly vyčleněny pro výuku anatomie dvě místnosti.

Nic již zdánlivě nebránilo tomu, aby byla v listopadu 1782 zahájena plnohodnotná výuka. Císař Josef II. však svým dekretem ze dne 12. září 1782 vrátil univerzitu  zpět do Olomouce. Do Olomouce bylo pochopitelně převedeno i chirurgické kolegium a v roce 1782 tak končí krátká etapa, kdy byla v Brně vyučována anatomie.

Ve druhé polovině 19. století sílily snahy o otevření druhé české univerzity a intenzivně se připravovaly nové učitelské kádry, především na Karlově univerzitě v Praze.

Jedním z nich byl anatom Otomar Völker. Profesor MUDr. et MVDr. h. c. Otomar Völker se narodil ve Voticích v roce 1871. Vystudoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity a již během studia pracoval na Anatomickém ústavu profesora Janošíka. V roce 1905 se habilitoval pro obor normální a srovnávací anatomie, v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem a současně byl pověřen výukou anatomie domácích zvířat na Vysokých školách technických v Praze. Jeho pedagogické působení přerušila světová válka, kterou prožil jako úspěšný vojenský chirurg. Po skončení války se v roce 1918 vrátil na pražský anatomický ústav.

V roce 1919 byla v Brně otevřena Masarykova univerzita a Vysoká škola zvěrolékařská. Profesor Völker byl v témže roce jmenován řádným profesorem a současně byl pověřen vedením Anatomických ústavů obou škol. Oběma ústavům položil solidní základy, materiálně je vybavil a především přednášel a zkoušel anatomii mediky i budoucí zvěrolékaře.

Ústav pro normální anatomii byl provizorně umístěn v bývalých zeměbraneckých kasárnách na Údolní ulici číslo 73V ústavu byl rovněž umístěn Anatomický ústav Vysoké školy veterinární. Profesor Völker se v roce 1934, po odchodu profesora Studničky, přednosty Ústavu histologie a embryologie do Prahy, na krátkou dobu (do nástupu prof. Floriana v roce 1936) ujal i výuky histologie a embryologie.

Vedle práce na anatomických ústavech se profesor Völker zapojil do budování obou škol také v rámci vysokých akademických funkcí. V letech 1920 až 1921 byl děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, v letech 1921 až 1922 rektorem Vysoké školy zvěrolékařské. Tato škola ocenila jeho přínos pro veterinární medicínu v roce 1923 udělením čestného doktorátu veterinárního lékařství. V letech 1928 až 1929 byl profesor Völker rektorem Masarykovy univerzity.

V roce 1927 předal profesor Völker Anatomický ústav na Vysoké škole zvěrolékařské svému žáku doc. Koldovi a věnoval se nadále jen Anatomickému ústavu lékařské fakulty.

Úkol vybudovat dva anatomické ústavy, vybavit je základními přístroji, vybudovat jejich knihovny a současně přednášet a zkoušet anatomii na obou školách profesora Völkera plně vytížil. Neměl již dostatek sil, aby se vrátil k vědecké práci (do Brna přišel ve 48 letech). Převážnou část svých odborných prací publikoval v období do začátku l. světové války v Praze. Ve svém brněnském období mu zbyly síly jen k dokončení jeho nejrozsáhlejšího a nejvýznamnějšího díla "Normentafeln zur Entwicklungsgeschichte des Ziesels (Spermophilus citillus), které vyšlo v roce 1922 a vyvolalo v odborných kruzích velký ohlas. Ve třicátých letech zahájil spolu se svým žákem profesorem Horou práce na učebnici anatomie. Je škoda, že okolnosti jim neumožnily, aby kniha byla dokončena. V roce 1939 vyšel pouze 1. díl - Nauka o kostech.

V březnu 1939 odešel profesor Völker do penze a ústav převzal profesor MUDr. Karel Hora. Profesor Karel Hora se narodil v roce 1901 a ve vedení ústavu se neměl čas projevit. Záhy byly české vysoké školy zavřeny, prof. Hora byl pro odbojovou činnost zatčen a v roce 1942 byl v Mauthausenu popraven.
Po skončení druhé světové války bylo celoživotní dílo profesora Völkera v troskách. Profesor Hora zahynul v koncentračním táboře a Anatomický ústav lékařské fakulty Masarykovy univerzity prakticky neexistoval. Profesor Völker se sice ve svých 74 letech vrací po zahájení obnovené činnosti lékařské fakulty na své pracoviště, aby se podílel na organizaci výuky. Jeho vysoký věk a zdravotní stav však již plné zapojení do práce neumožňoval a proto po nástupu nového přednosty anatomického ústavu profesora Žlábka v roce 1945 odešel definitivně do výslužby. Až do roku 1950 se však ještě podílel na výběrových přednáškách z anatomie. V roce 1950 odešel definitivně do ústraní a v roce 1955 ve Svitávce na Moravě zemřel.

Profesor MUDr. et RNDr. Karel Žlábek se narodil v roce 1902 v Hrdlořezích u Třeboně. Vystudoval Lékařskou fakultu Karlovy university, v roce 1925 se stal demonstrátorem na Anatomickém ústavu a po ukončení studia v roce 1925 zůstal na ústavu profesora Weignera jako asistent. Velký zájem o přírodní vědy přivedl dr.Žlábka na Přírodovědeckou fakultu, na které studoval antropologii a zoologii. V roce 1933 byl habilitován pro obor normální anatomie. V roce 1945 byl povolán na Lékařskou fakultu Masarykovy university do Brna a byl pověřen vedením prakticky neexistujících ústavů Anatomie a Histologie a embryologie.

Oba ústavy bylo nutno budovat znovu. Pracovníci ústavů se během okupace rozešli do různých zaměstnání, anatomické preparáty z muzea byly převezeny do Anatomického ústavu německé Lékařské fakulty v Praze (prof. Gösser), knihovnu převzala Univerzitní knihovna v Brně. Po skončení války se teoretické ústavy navíc nemohly vrátit do původní budovy. Profesor. Podlaha (děkan Lékařské fakulty) po dohodě s vedením Vysokého učení technického vyměnil budovy na Úvoze za budovy německé techniky. Pro Anatomický ústav si profesor Žlábek vybral přízemí v budově na Komenského náměstí 2 (v té době byly místnosti obsazeny Československou armádou). Ještě v červenci nebyl budoucí areál ústavu uvolněn.

Prof. Žlábek se v dané době soustředil na přednáškovou činnost pro obrovské množství zájemců z přerušených ročníků a na zkoušení rigoros. Během srpna a září uvolnila armáda místnosti na Komenského náměstí. Uvolněné místnosti byly postupně adaptovány pro potřeby ústavu. Bylo obnoveno anatomické muzeum (byly využity původní preparáty z ústavu profesora Völkera) a knihovna, do které byly vráceny knihy, které byly přes válku uloženy v depozitáři Univerzitní knihovny v Brně. Adaptace ústavu byly ukončeny až na jaře 1947. Organizační problémy profesora Žlábka však obnovením Anatomického ústavu neskončily. Paralelně budoval nový Ústav histologie a embryologie. Žlábkovy přednostenské povinnosti na histologii skončily až na jaře roku 1953, kdy na ústav nastoupil docent MUDr. Karel Mazanec, CSc., který ústav převzal.

Znovuzřízení obou ústavu a výuka všech morfologických předmětů si vyžádalo mimořádné úsilí a všechen čas profesora Žlábka. V relativně krátké době se mu však přes všechny potíže podařilo z obou ústavů vybudovat příkladná pedagogická a vědecká centra. V poválečném období se, mimo jiné úkoly, objevila také naléhavá potřeba zajistit pro stovky posluchačů vhodnou studijní literaturu. I tohoto úkolu se profesor Žlábek úspěšně zhostil. Jeho "Přehled anatomie člověka", "Úvod do topografické anatomie", "Pitevní cvičení", "Histologie" a "Embryologie" se staly významnými učebnicemi pro generace studentů.

Profesor Žlábek stál v čele Anatomického ústavu do svých 60. narozenin v roce 1962, kdy předal ústav profesoru Poláčkovi. Zemřel v Brně v roce 1986.

Prof. MUDr. Přemysl Poláček, DrSc., se narodil v roce 1921 v Děčíně. Vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity a v roce 1951 nastoupil na Anatomický ústav Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, kde se v roce 1960 habilitoval. V roce 1961 přešel na Anatomický ústav naší Lékařské fakulty a 1. března 1962 byl pověřen jeho vedením. Profesor Poláček přispěl k rozvoji Anatomického ústavu především položením základu laboratoře elektronové mikroskopie a vybudováním muzea rentgenové anatomie. Pro svou politickou činnost v letech 1968 a 1969 byl v roce 1970 zbaven vedení ústavu a 28. března 1972 byl nucen ve svých 51 letech Anatomický ústav opustit. Až do své předčasné smrti v roce 1980 pracoval na Patologicko-anatomickém ústavu lékařské fakulty v nedůstojném zařazení jako technický pracovník se zákazem publikační činnosti.

V období tzv. normalizace převzal vedení ústavu profesor MUDr. Lubomír Malinovský, DrSc. (1931-1997). Profesor Malinovský se narodil v Šelešovicích u Kroměříže. Po absolvování Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně se v roce 1956 se stal odborným asistentem na Anatomickém ústavu. Profesor Malinovský stál v čele ústavu celých dvacet let. Vybudoval moderní oddělení elektronové mikroskopie, napsal kompletní učební texty a ústav se pod jeho vedením v přijatelné možné míře rozvíjel, mj. i díky jeho silnému politickému postavení. Po roce 1989 se stal pro fakultu z politických důvodů nepřijatelný a v roce 1990 byl zbaven vedení ústavu. V roce 1991 odešel do důchodu a několik dalších let pracoval na univerzitě v Římě. Profesor Malinovský zemřel v roce 1997.

V roce 1990 převzal vedení Anatomického ústavu profesor MUDr. Libor Páč, CSc. (1941-2020). Po absolvování Lékařské fakulty Masarykovy univerzity nastoupil v roce 1964 na Anatomický ústav a postupně prošel všemi učitelskými stupni. Věnoval se studiu ultrastruktury senzitivních nervových struktur, ultrastruktuře jednotlivých optických prostředí oka, problematice existence hladkých svalových buněk ve stěně velkých žlázových vývodů a variabilitě svalů a cév. Byl rovněž autorem řady učebních textů pro studenty medicíny.

Profesor Páč vedl Anatomický ústav do září 2006, kdy jeho vedením byl pověřen prof. RNDr. Petr Dubový, CSc (1952).

Prof. Dubový vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě MU v Brně. Na Anatomický ústav LF MU nastoupil v roce 1978 jako asistent a postupně prošel dalšími pedagogickými posty. Habilitoval se (1994) a byl jmenován profesorem (2000) v oboru normální anatomie na LF MU. Od roku 1994 do současnosti je rovněž vedoucím výzkumné skupiny Buněčné a molekulární neurobiologie. Ve svých výzkumných projektech se zabývá buněčnými a molekulárními interakcemi mezi neurony a gliovými buňkami za vývoje, při regeneraci nervové soustavy a vzniku neuropatické bolesti s využitím metod světelné a elektronové mikroskopie, histochemie, imunohistochemie a molekulární biologie. Dlouhodobě pracoval na Anatomickém ústavu Karolinska Institutet ve Stockholmu a BMC v Uppsale (1993-1996).

V září 2019 byl vedením ústavu pověřen doc. MUDr. Marek Joukal, Ph.D. (1987). Lékařskou fakultu LF MU absolvoval v roce 2013 s vyznamenáním a za své studijní výsledky byl také oceněn Cenou rektora pro nejlepší studenty v magisterském programu. Již za svých studií se pod vedením profesora Dubového věnoval výzkumu bariér nervové soustavy a šíření neurozánětu po poškození periferního nervu do vyšších etáží nervové soustavy. V roce 2017 získal prestižní Proshek-Fulbrightovo stipendium zajišťující výzkumnou stáž na University of Minnesota v USA, kde se pod vedením profesora Christophera N. Hondy zabýval elektrofyziologickou studií opioidních receptorů v kůži. Po svém návratu vybudoval na Anatomickém ústavu LF MU elektrofyziologickou laboratoř a nyní kombinuje metody molekulární biologie a elektrofyziologie. Ve výzkumu také úzce spolupracuje soudními lékaři. S klinickými lékaři pořádá odborné kurzy pro pregraduální i postgraduální studenty zaměřené na klinickou anatomii.